Šlitr v Sobotce

Věrný čtenář Lomnických rozhledů a návštěvník zdejších kulturních počinů se možná upamatuje, že v květnu loňského roku se v lomnickém Městském muzeu a galerii odehrálo koncertní pásmo věnované připomínce 100. výročí narození hudebního skladatele Jiřího Šlitra v podání žáků a učitelů zdejší Základní umělecké školy. Kvalitu uvedeného programu ocenili nejen diváci, kterých přišlo „co muzeum pojme“, ale také v prvé řadě sedící bývalý umělecký šéf Městského divadla v Mladé Boleslavi, zkušený režisér Josef Kettner. Tehdy z jeho úst zazněl spontánní příslib opětovného provedení programu a myšlenka dramaturgického propojení šlitrovských písní s básnickou tvorbou Fráni Šrámka. Tak se stalo.  V neděli 19. ledna 2025 se vypravilo pěvecké oddělení ZUŠ kam jinam než do Sobotky, kde se přesně na den před 148 lety, dne 19. ledna 1877, Fráňa Šrámek narodil. Patronaci nad pořadem převzal Spolek Šrámkova Sobotka. Atmosféru celého matiné podtrhovalo osobité a autentické prostředí sálu spořitelny, které diváky přeneslo do dob fenomenálního divadla SeMaFor a k jeho zakladatelům Jiřímu Šlitrovi a Jiřímu Suchému. Program připomněl jejich nejznámější písně jako Ach, ta láska nebeská, Amfora, lexikon a preparát, Big Bad John, Dítě školou povinné, Dotýkat se hvězd, Malé kotě, Opilá bílá myška, Motýl, Pramínek vlasů, Sluníčko, Včera neděle byla, Babetta, Jó, to jsem ještě žil a mnohé další nestárnoucí písničky. Hudební program sestavil, s mladými účinkujícími připravil a slovem i zpěvem provázel Karel Jakubů. O klavírní doprovod se vynikajícím způsobem postarali Martin Vencl a Kateryna Myroniuk. Kouzlo přednesu Šrámkových veršů, které tématicky okořenily průběh koncertu, mladým recitátorům pomohl odhalit Josef Kettner. Naši žáci tak získali zkušenost nejen hudební, ale nově také literárně básnickou… 

Lednové sluneční paprsky dopadající na pódium navozovaly posluchačům i účinkujícím příjemný pocit vychutnat si každou chvilku zasvěcenou vzpomínce na tato velká jména českého kulturního nebe. Ani po velkém potlesku se nikomu nechtělo domů. 

Důvod možná zná pan Suchý: „Je totiž neděle. A mám dost času.“

Přejít nahoru