19. listopad, čerstvě po setmění. V ZUŠce neobvyklé hemžení. Seřadit, spočítat, pár motivačních
slůvek na cestu. Chvátáme do divadla. V přítmí zákulisí nevidíme vůbec nic. Zato slyšíme z před
opony: „..já zatmění máám, na srdci svéém, co má býýýt!“ Jsme tu správně! Po schodech vzhůru,
šatna proměněná v konferenční sál na míru pro nás. Nachystat, usadit, ani nedýcháme. Dole zkouška
u konce, posledních pár tónů a ticho. Ani se nenadějeme a vstupuje šik dáma v úzkém černém ladění.
Je to ONA, Machálková LEONA! Potlesk na uvítanou, široký úsměv odměnou. Pak už to jde ráz na ráz.
Stejně jako je pestrý přítomný vzorek našich žáků co do studijních zaměření i věku, tak jsou i pestré
dotazy vystřelované jako šípy na sympatický blonďatý terč. Les rukou zdá se bez konce, Leona
trpělivě odpovídá. Učitelskou profesi a lásku k dětem nezapře. A když každý dostaneme památeční
portrét s autogramem, má už zpěvačka všechna naše srdce v kapse. Navrch přidá signované čerstvě
upečené vánoční CD, my na oplátku kornout plný „Láskomin“, pugét z tropického keře a originál
linoryt přítomné osmileté autorky s věnováním. Vzpomínky zpečetěny, radost oboustranná.
K radosti přítomných slečen se s námi ještě přichází pozdravit host večerního koncertu Radim
Schwab. Pořádný baryton co do hlasu i vzrůstu, mnohokrát převtělený do Edmonda Dantése,
Fantoma opery, Drákuly a dalších muzikálových drsňáků. Pár dobře mířených rad o uměleckém
nadšení, talentu i nutné dřině si naši mladí umělci schovávají pro život…
Děkujeme Leoně a Radimovi za jejich čas, zájem o začínající umělce a za úžasnou inspiraci. Děkujeme
Martinovi Konečnému, manažerovi Leony Machálkové, za to, že nám „blízká setkání s hvězdami“
zprostředkoval. Děkujeme KIS za nezištné umožnění besedy a přizpůsobení prostoru. Děkujeme
rodičům, kteří své děti podporují v uměleckém rozvoji.
Děkujeme za vydařenou besedu i večerní koncert. Díky, že jsme mohli být součástí.
Foto: Martin Konečný
