Vystudovala jsem bohemistiku na FFUK, pracovala jsem převážně „na volné noze“ – psala jsem (knížky pro děti i dospělé, scénáře pro děti i dospělé, pár let jsem byla novinářkou…). Ačkoli jsem skrz naskrz z učitelské rodiny (už můj pradědeček byl řídícím učitelem!), samotnou mě nikdy nenapadlo učit. Shodou náhod jsem ale i já začala pokračovat v rodinné tradici, v roce 2017 jsem se stala učitelkou literárně dramatického oboru v jičínské ZUŠ. A okamžitě mě „práce“ s dětmi naprosto pohltila. To, čeho opravdu lituji, je, že jsem nezačala mnohem dřív. Tak si teď alespoň užívám, co to dá! Díky zkušenostem píšu dětem „na míru“, podílejí se na námětech, dialozích, vymýšlení scén i kostýmů – učí se vše, co patří k divadlu. Dramaťák je prostě skvělý, protože má smysl: Zdaleka nejde jen o to, aby se děti naučily „hrát“ nebo vystupovat na veřejnosti bez velké trémy. Ale především proto, že získávají zázemí, kde komunikují „naživo“ a ne přes internet a mobily, učí se spolupracovat, společně prožívat radost i obavu, sdílet své zážitky a problémy a poznávat, že druzí mají obdobné… Na nic nejsou samy. Myslím si, že to je obrovský vklad do jejich života, ať už se budou věnovat umění, anebo ne. Jsem šťastná, že jsem mohla být u zrodu literárně dramatického oboru na pobočkách v Železnici a Rovensku pod Troskami a doufám a věřím, že si „moje“ děti užijí stejně jako já  🙂